Říká se: "Lepší dobře ukrást než špatně vymyslet". Jestli měl tento výrok na mysli i Gavin Rossdale, když v devadesátých letech dával se svými parťáky ve Velké Británii dohromady Bush, nevíme, ale ve výsledku šlo možná o nejúspěšnější krádež celé dekády.
Po Cobainově sebevraždě v roce 1994, která svým tragickým patosem celý žánr ještě více zatraktivnila, se do čerstvě rozevřeného prostoru nejšikovněji vetřeli Bush. Amerika si je zamilovala. Prvotiny Sixteen Stones se v USA prodalo přes čtyři miliony výlisků, což byl na debutující kapelu, po níž doma v Anglii neštěkl pes, famózní výsledek. Bush se tak stali první post-nirvanovskou kapelou odkojenou grungem, jež naplno prorazila v Americe a která započala žánrovou renesanci označovanou jako post-grunge.
Oproti seattleským bandám jim však chyběla základní grungeová esence: autenticita. "Nejúspěšnější a nejvíce nestydatá napodobenina Nirvany," psalo se o nich a výraz post-grunge, který se ustálil právě s jejich příchodem, byl přitom zpočátku brán spíš pejorativně. Když pak magazín Rolling Stone přišel v roce 2013 se čtenářskou anketou o nejhorší kapely devadesátých let, mezi Nickelback, Creed, Limp Bizkit nebo boybandem Hanson se objevili i Bush...
O kapele, která v červenci vydala svoji osmou (a výbornou desku) The Kingdom a zejména poutavému příběhu jejich frontmana Gavina Rossdala čtěte v aktuálním, srpnovém Sparku.
BUSH - THE KINGDOM [OFFICIAL LYRIC VIDEO]
