Dickinson přiznává, že na prvním gigu s novou kapelou v italské Bologně měl prvních pět písniček zavřené oči. "Všichni z tour crew Iron Maiden na mě koukali a přeměřovali si mě nedůvěřivým pohledem. Koukali na mě, jako bych měl dvě hlavy! Ale s tím jsem počítal, věděl jsem, že lidi znají Paula, a proto se tomu musím postavit. Vlastně mě ani nepředstavili, prostě jsme začali hrát věci z Number of the Beast, nikdo to předtím nešlyšel, takže to bylo dost jiný než věci, co slyšeli předtím."
Pro kapelu to nemohlo dopadnout lépe. Album The Number of the Beast se v Británii dostalo na přední příčky prakticky hned po vydání. Dokonce Di'Anno uznal, že byl nahrazen tím "správným chlapem". Ve své autobiografii The Beast napsal: "Bruce je bez debat nejlepším zpěvákem, kterého kapela měla. Myslím, že má zatraceně dobrej hlas a bylo to přesně to, co kapela potřebovali."
Bohužel nikdy se nezavděčíte všem, a tak se opět ozvala americká církev, jež je v metalu takovým oblíbeným, bezzubým strašákem. Nelíbil se jim název desky, proto v některých případech pálili desky a merch. Někdy je dokonce rozmlátili kladivem, protože zapálení podle nich vdechujete "zlé výpary". Basák Steve Harris byl frustrovaný nepochopením pointy celého názvu: "Zjevně nečetli naše texty."
Ovšem i negativní reklama je stále reklama, a i díky tomu kapela stále rostla. S Bruceovým profesionálním přístupem a lepším vybavením bylo jasné, že tahle kapela udělá díru do světa.
Iron Maiden se na šesti stránkách věnujeme ve zbrusu novém, březnovém Fakkerovi. Nechybí ani plakát. Časopis seženete v každé dobré trafice nebo přes náš e-shop.
