Legendární The Rolling Stones se do Prahy vrátili po patnácti letech. Frontman Mick Jagger se dvouhodinovým setlistem protančil, kytaristé Keith Richards a Ronnie Wood rozdávali úsměvy na všechny strany. Prýštila z nich obdivuhodná energie a suverénně přesvědčili několik generací fanoušků, že v rock'n'rollovém světě život nekončí ani po sedmdesátce.
Ano, věk valících se kamenů je nutné zdůraznit, neboť ve srovnání s Deep Purple či Paulem McCartneym nebyla jejich show statická. Mick Jagger se po stage pohyboval s neuvěřitelnou lehkostí. Zaznělo hned několik zásadních skladeb "(I Can't Get No) Satisfaction", "Paint It, Black", "Honky Tonk Woman" či "Gimme Shelter". Pochopitelně ale nemohly být uspokojeny všechny hudební touhy, a tak "Angie", "Slipping Away" či "As Tears Go By" zůstaly stranou.
Rolling Stones Praze bez přehánění nadělili hudební zážitek roku, který se zapíše do dějin. Otázkou zůstává, jaké poselství chtěli předat větou: "Uvidíme se brzy", jež se v samém závěru objevila na velkoplošných obrazovkách.
Michael Kocáb z předsakujícího Pražského výběru symbolicky oblékl tričko I Love Havel a se svým Pražským výběrem zavzpomínal na koncert Rolling Stones v roce 1990, který v naší zemi otevíral svobodu. Svobodu, jež je dnes v ohrožení...
