Na festival jsme se dostali na zmínku Lukáše Fouska z NSEF a MusicMap, že by byla možnost zaslat naše album organizátorům a pokud si nás vyberou, tak dalším krokem by byl koncert na Eliminaci na tento festival. Jak řekl, tak jsme provedli, a jednoho dne k našemu velkému úžasu na základě souhlasného emailu organizátorů my stáli v Lucerna Music Baru na pódiu a posílali těmto skvělým lidem, co si našli čas i prostor, obvyklých pár gigawattů naší dieselové energie. Hvězdy zřejmě stály při nás a my v této Eliminaci zvítězili. Hlavní výhra byla právě zmíněná možnost zahrát svůj životní set na Woodstocku na hlavní scéně, kterou jsme - alespoň dle našeho úsudku - bezezbytku využili.
Reakce publika byla více než vřelá, až nás to překvapilo. Přiznám se, jeli jsme tam víceméně připraveni na to, že budeme jakožto první kapela rozehřívat PA systémy, budit zvukaře a nalévat ranní kávu. Opak byl pravdou. Během prvního válu se pod pódiem shromáždilo přes jeden tisíc lidí a teprve až při třetím songu jsme se podívali do vzdálenějších míst. Z důvodu dvojité zóny vstupu, kdy k pódiu nesměl nikdo s pitím či jídlem, byla vytvořena ještě jedna, vnější, a z té náš set pozorovalo tak 15 - 20 tisíc lidí. Prostě mazec. Měli jsme hodinu čistého času, takže naprosto v klidu došlo i na přídavek a po skončení tohoto se skupina asi 500 lidí shromáždila ve velmi těsné blízkosti přední hrany pódia a začala zpívat "Sto lat". My napřed nechápavě zírali, ale po vysvětlení hlavního organizátora, který se na závěr našeho gigu s námi vyfotografoval, že toto je v Polsku zvykem, když dotyčný interpret zaujme měrou více než velkou, tak potom nám mráz běhal po zádech takovou moc, až vlahá bríza oči navlhčila.
Myslím, že každý muzikant jako takový, by měl alespoň jednou za život dostat šanci si zahrát na takovéto akci, protože zde se vlastně potvrdila prapodstata veškerého konání v rokenrolu.
text: Sakala (Projekt Parabelum)
