Ačkoliv jsou Bury Tomorrow čím dál tím známější, nikdy mi tenhle fakt nestoupl do hlavy. V Británii hráváme na podstatně větších koncertech, například jsme se dostali i na hlavní pódium Download Festivalu. I na takových akcích se bez obav procházím mezi lidmi. Nebojím se jich. Vždyť setkávání s fanoušky je náplní mé práce. A pokud se mezi nimi najdou tací, kteří naši hudbu zkritizují, dám se s nimi také do řeči. Zajímá mě jejich názor a možná právě díky nim vnesu do tvorby Bury Tomorrow něco nového. Brutal Assault je zatraceně tvrdý festival a tím spíš mě diskuse s fanoušky obohatily. Současně jsme si vzájemně velice rychle porozuměli, a tak jsem záhy věděl, co očekávají, co je nažhaví... A primární klíč k porozumění je následující. Musíš si uvědomit, že nejsi něco víc. S fanoušky jsme na jedné úrovni, jsme si rovni. Oni tuhle férovou hru hodně rychle vycítí. Pochopí, že nás koncertování nesmírně naplňuje a cestování napříč zeměmi si opravdu užíváme.
Fanoušci přátelský přístup dneska rozhodně vycítili. A přehlušilo to i fakt, že vás řada z nich vůbec neznala.
Snažím se lidi kolem sebe vnímat. Neopomíjím ani ty, kteří se příliš nebaví, a hledám způsob, jak jim rozproudit krev v žilách. Koncert je svým způsobem hra, během které stíráš rozdíly mezi muzikanty a fanoušky. Boříš veškeré bariéry, jež by brzdily prožitek, kteří si můžeš dopřát. Vždyť muzika je primárně zdrojem potěšení a každý by ji měl tak vnímat.
Velký rozhovor s Danielem z Bury Tomorrow najdeš v říjnovém Fakkerovi. Kapelu můžeš vidět už 30. října jako support Architects v pražské Roxy.
