V Japonsku se v 80. letech nic tak šíleného nedělo. Což je dáno hlavně tím, že na rozdíl od Norska totiž nemáme kostely, křesťany ani pomatence, kteří by vyznavače Boha nenáviděli. Tamější obyvatelé jsou povětšinou bezvěrci. Pokud se u nás ke křesťanství přikloníš, lidé na tebe bezesporu koukají divně... Není jim jasné, z jakého popudu ve vyšší síly věříš, a už vůbec nepobírají existenci Krista. Takové úvahy se v Japonsku jednoduše nenosí. Japonský black metal se tedy radikálně nevymezuje vůči náboženství, spiritualitě ani vůči duchovnu obecně. To přenechává evropskému, ale také západnímu black metalu. Lze tedy vůbec najít nějaké průsečíky mezi norskou a japonskou blackmetalovou scénou?
Japonský black metal je navýsost undergroundovou záležitostí. Stále zde působí řada kapel, pro které je koncertování hodně výjimečnou událostí. K lidem se až na výjimky dostávají zejména prostřednictvím svých nahrávek. Samozřejmě bychom se mohli bavit také o japonských kapelách, které se z undergroundu vymanily a dostaly se do povědomí fanoušků z celého světa. Z obecného hlediska se ale jedná o těžké výjimky. Black metal je v Japonsku stále synonymem undergroundu.
Spoustu zajímavostí o japonském black metalu včetně osobní vzpomínky na nechvalně proslulého Euronyma a Deada najdeš v zářijovém Fakkerovi.
