WES BORLANDThe Astral Hand Pro Wese Borlanda mám dlouhodobě slabost. Zbožňuju ho za jeho ikonické riffy pro Limp Bizkit (bez nichž by Fred Durst mohl akorát tak chodit na ryby), zbožňuju jeho ujetý outfity, zbožňuju jeho vedlejšák Black Light Burns a poslední roky i jeho sólovou tvorbu. Na aktuálním albu "The Astral Hand", které se bez většího humbuku vylouplo až na konci loňského roku, nechává Wes spát svoji nejsilnější zbraň - kytaru - a rozehrává uhrančivou symfonii mnoha zvuků a barev, pro níž neexistuje žánrová škatulka. Důmyslně propojuje tribal a ethno základy se synthwave beaty a syntezátory, přičemž některé skladby ("The Whale Spear", "In the Arms of Dimensional Fortress") svojí uhrančivostí evokují jakési rituální obřady nebo výlety do neznáma s kamarádem psilocybinem. Není to jednoduše stravitelná nahrávka a své kouzlo odhalí až po mnoha posleších. Dílo tak podivné že by se nahned mohlo stát soundtrackem roku 2020.
2. Ghostemane - ANTI-ICON
3. Seether - Si Vis Pacem, Para Bellum
4. Make Them Suffer - How to Survive a Funeral
5. Deftones - Ohms
CO SE DO TOP 5 NEVEŠLO: Emmure - Hindsight, Black Foxxes - Black Foxxes, Bring Me the Horizon - Post Human: Survival Horror, Static-X - Project Regeneration, Ozzy Osbourne - Ordinary Man, Boston Manor - Glue, Bleed From Within - Fracture, Poppy - I Disagree
