Před očekávaným a plánovaným zákrokem jsem čekala pár hodin na pokoji a čas jsem si krátila poslechem Slipknot, k lítosti mých spoluležících, dvou postarších dam, které musely snášet ten řev, jenž k nim pronikal skrz má špatně těsnící sluchátka. Konečně nastala ta chvíle, kdy si od toho mohly odpočinout a mě odvezli na sál. Tam se mi líbilo, sanitář měl dobrou kérku a z rádia akorát hrála Nirvana, a když doznělo "Come As You Are", do mozku mi pronikla narkóza. Zdál se mi sen. Bohužel skončil moc brzy. Odoperovaná jsem byla za půl hodiny a ještě nějaký čas jsem si měla dospat, ale to se nemůže stát, že by se mnou šlo něco podle plánu. Vzbudila jsem se hned, jak jsem opustila operační stůl a plna energie a slušné dávky toho fetu, co dávají do anestezie, jsem si se všema chtěla povídat. A o kom jiném bych měla mluvit než o tom nejlepším z nejlepších, o mé lásce Coreym.
No, asi jsem byla velmi přesvědčivá, jelikož mi sestřičky i doktor ještě druhý den chodili gratulovat. A k čemu? K mému nastávajícímu sňatku s Coreym. Ve svém vyjetém stavu jsem začala vyprávět jak já a pan Taylor se budeme brát. Nikdo nevěděl, o koho se jedná, takže mi to věřili. Ale všechny zajímalo, co na to moji rodiče, protože jsem zmínila jeho děti, o které se budu prý starat a kvůli kterým odejdu ze školy. Na to jsem už nedokázala odpovědět, protože jsem se už rozvášňovala nad popisem Coreyho dokonalosti a mých šatů a ano samozřejmě, že byly černé.
Takže poučení - i když je Corey Taylor pravděpodobně ten nejúžasnější obyvatel planety Země (sorry maminko), raději o něm nepřemýšlejte, když jdete pod kudlu.
